Petr Batěk

Petr Batěk - herec, básník, hudebník, moderátor

Co ti říkají města: Plzeň, Most, Cheb, Mladá Boleslav, Kladno, Praha ... ? Pochopitelně neověřuji tvé zeměpisné znalosti, ale ptám se na tvé divadelní aktivity. Co ti které místo dalo nebo vzalo?

Plzeň je město, kde jsem se narodil a také kde jsem začal s muzikou a divadlem. Ale protože nejsem velkým patriotem, zařadil bych ji do kolonky dávných vzpomínek. Teď už mám Plzeň spojenou jen se svými dětmi. V ostatních jmenovaných městech jsem hrál… v Mostě jsem strávil celkem osm let ve svém prvním profesionálním angažmá, následovalo šest let v Chebu, pět let v Divadle Na Fidlovačce a hostování v divadlech v Kladně, plzeňské Alfě, v Divadle na Vinohradech, Mladé Boleslavi a nakonec v Národním divadle v Praze. Dnes už jsem, jak se říká, na volné noze.

V Praze si tě užilo i Národní divadlo, divadlo Na Vinohradech, divadlo Na Fidlovačce. Byla to právě tato angažmá která ti otevřela dveře k filmu?

Ne, cesty k filmu vedly jinudy, ale každá divadelní zkušenost byla a je k nezaplacení. Na Vinohradech a v Národním divadle jsem pracoval s Vláďou Morávkem a to byla velice zajímavá spolupráce. Měli jsme spolu pracovat na další inscenaci, tentokrát v Národní opeře, ale lockdown ji zatím odsunul kamsi do nedohledna. Na Fidlovačce mi zase šéfovala skvělá herečka Eliška Balzerová a to přineslo také spoustu neopakovatelných zážitků. Skamarádili jsme se tam s Láďou Županičem.

Když už jsme u toho filmu, co je pracovně horší? Prkna co znamenají svět nebo film?

Horší není ani jedno. Mám svou práci rád, ať dělám cokoliv. Divadlo i film se dokonale doplňují, myslím, že je pro herce štěstí, když má od obojího kus. A když navíc pracuje ve skvělé partě, není na co si stěžovat.

Na jakou roli rád vzpomínáš a proč?

Na všechny ty rozmanitější. V poslední době na pilota z Malého prince z Národního, nebo na Othella v režii Ivany Djukič ze Západočeského divadla v Chebu. A proč? Každá taková role si mě našla ve chvíli, kdy jsem v sobě potřeboval něco zásadního vyřešit. Vlastně, když tak nad tím přemýšlím, Shakespeare a Exupery byli v jistých chvílích mými psychology.

Kterou roli už víckrát ne?

Žádná nepřijde znovu a kdyby přeci jenom, budu ji hrát úplně jinak. Na žádnou z rolí, ani na tu nejmenší, nevzpomínám ve zlém. Všechno přicházelo tak, jak mělo. Ani na spolupráce s režiséry si nemohu stěžovat… tedy až na jednu, v Komorní Fidlovačce, ale k tomu se už nechci vracet. I takové mírně otrávené jablko jsem musel jednou okusit. 😉

Petře, vím o tobě, že uměleckého nadání máš víc než dost. Zajímá mě tvá poezie. Představ nám svou tvorbu, tvé knihy a audio knihy.

Poezie je pro mě hygienou mé duše. Je mou osobní terapií, do které následně nechávám, díky nakladatelům, čtenáře nahlédnout. Mám ve světě tři básnické sbírky: Ona má křídla (2015), Výkřik motýla (2018) a Mezi svými rýmy (2019). Teď zrovna se chystáme vydat čtvrtou, ale není kam spěchat. Když to dobře dopadne, vyjde v listopadu, společně se Svatomartinskými víny.

Hudba a ty, to je jedna velká kapitola tvého života. Pokud vím, tak jen jazz a vážnou hudbu si veřejně nezkusil. Stále máš rád rock, metal i lyrické písně?

Ano, ale nejsem nějak zvlášť stylově vyhraněný. Jazz a vážná hudba mě třeba ještě čekají. Každopádně teď v září vyjde u hudebního vydavatelství Avik má první kolekce písní, kterou jsme připravili s úžasným muzikantem Davidem Vostrým. Album se bude jmenovat V mapách a mám z něho velkou radost. Už jen pro to, že na něm se mnou zpívají i moje děti.

Kdo je tvou uměleckou inspirací?

Uměleckou inspiraci čerpám ze života. Svět kolem nás je pokladnicí plnou různých inspirací. Teď čerpám hodně na jižní Moravě.

Vím o tobě, že si se narodil ve městě, kam já jsem chodil na střední školu. Jsi z města piva pro ty co nevědí. Teď jsi v srdci vinařského kraje k tomu všemu si ještě hoteliér. K penzionu si se dostal zásluhou kamaráda, jak moc složité je skloubit soukromý a pracovní život?

Můj soukromý a pracovní život se spojily už před lety v jeden a výhodu to má takovou, že nemusím nic kloubit. Pension Archa, který je v moravském Mikulově, jsem si pronajal od kamaráda loni a hned na to přišel lockdown. Ale Archu nevnímám jako odklon od mého uměleckého směřování, je to místo, kde jsem teď na chvíli vyhodil kotvu a kde se mohu pravidelně setkávat se zajímavými lidmi.

Jsi dnes spíš vinař nebo pivař?

Nebudeš se zlobit, když na tuto otázku nebudu přímo odpovídat? Nesnáším totiž škatulky… mám rád život, ženy, dobrá vína i piva… svobodu, hudbu, poezii, divadlo, film. Nechci se označit žádnou nálepkou.

Co říkáš moravskému jídlu?

Je dobré.

Co říkáš moravskému životu a moravské mentalitě?

Mám pocit, že tady na Moravě je svět ještě tak nějak v pořádku. Méně stresu a lidé jsou znatelně bodřejší. Více se vnímají mezi sebou a myslím, že se mi tu lépe dýchá.

Jak dobijíš baterky?

Na tuhle otázku by určitě zareagoval můj brácha. Pořád mi totiž vyčítá, že neumím odpočívat a má pravdu. Odpočívám za pochodu a to mnohdy nestačí. Ale plánuji delší dovolenou, tak to snad konečně vyjde.

Prozraď nám své plány?

Ve svém věku už neplánuji. Plány jsou na nic. Dělám to jinak… to, co bych si přál, vyšlu do vesmíru a potom jen čekám, až se to samo stane. Když jsem s tím začal, netušil jsem, jak úžasně to funguje.

Ještě nám řekni, adresu tvého webu ať můžeme sledovat další tvé umělecké kroky.

www.petrbatek.cz … teď mě napadá, že bych tam mohl zase konečně udělat nějaké aktualizace.  😉  Jinak jsem samozřejmě také na Facebooku i Instagramu.

Děkuji ti za rozhovor, Pavel Hrejsemnou

error: Content is protected !!